Akademická malířka, knižní ilustrátorka, scénografka a spisovatelka Alena Ladová se narodila 29. prosince 1925 v Praze.

Jejím otcem byl národní umělec Josef Lada (1887–1957), matkou Hana Ladová, rozená Budějická (1888–1951). Měla ještě mladší sestru Evu (1928–1945). Provdala se za Jana Vránu (1919–1994) a v roce 1960 se jí narodil syn Josef. Zemřela v roce 1992 v Praze a je pochována na Olšanských hřbitovech.

Sklony ke kresbě a malbě se u ní projevily, stejně jako u jejího otce, velmi záhy. A tak není divu, že se tomu plně věnovala. Po absolvování gymnázia studovala tři roky kresbu na Státní grafické škole u prof. Karla Tondla. Poté působila jeden rok v ateliérech Zlín-Kudlov, kde poznala krásy kresleného filmu. A nakonec své umělecké vzdělání zakončila na Vysoké škole umělecko-průmyslové v roce 1948 absolutoriem u prof. Emila Filly.

Tvorba Aleny Ladové je pro veřejnost známa ponejvíce z dětských ilustrací. Za svůj dlouhý a umělecky plodný život ilustrovala přes 90 knih určených dětem a mládeži, mezi nimi kupříkladu v sedmdesátých letech 20. století velmi oblíbenou knihu Kluci, holky a Stodůlky od Evy Bernardinové. V roce 1963 napsala a ilustrovala knihu Můj táta Josef Lada, kde poutavě a s citem sobě vlastním vypraví, jak se žilo Ladů. Její kresby se objevovaly v tištěných periodikách,dětských  časopisech, kalendářích, na pohlednicích s vánoční nebo velikonoční tematikou nebo i na obálkách hudebnin.

Nebála se vstoupit i na pole divadelní, filmové či televizní, kde zajisté zúročila své zkušenosti získané ve filmových ateliérech Zlín-Kudlov. Její výtvarný a odborný vliv můžeme vidět v animovaných filmech Kocour Mikeš (26 dílů), Budulínek Mandelinka, O statečné princezně. Sama navrhla výtvarné dekorace, kostýmy a rekvizity nejméně do šestnácti pořadů Československé televize. Divadelní scénografie Aleny Ladové se projevovala napřič republikou. První divadelní spolupráce přišla už v roce 1946, kdy navrhla scénu a kostýmy do hry Zlodějská komedie od Josefa Tomana (hráno v Divadle 5. května, dnes Státní opera Praha), naproti tomu poslední záležitostí byla v roce 1986 divadelní pohádka od Josefa Lady Bubáci a hastmani, která byla realizována v kladenském divadle.

Nejméně známá je její volná tvorba. Zde se nejvíce projevuje její cit, jemnost a něha, kterou vkládala s takovou upřímnou radostí do svého díla. Příkladem je například cyklus pražských zákoutí, který namalovala v padesátých letech 20. století, nebo soubor čtyřiceti šesti postav z literatury, divadla a historie, jež tajně vytvořila a darovala k 36. narozeninám svému budoucímu manželu Janu Vránovi.

Samostatné výstavy: 1953 Praha, 1976 Praha, 1989 Středočeská galerie – zámek Jemniště, 2005 Náchod, 2009 Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Stálá expozice jejích obrazů a ilustrací je součástí Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny v Hrusicích.

Verze pdf (591 kB)

Ilustrátor, kreslíř, malíř, scénograf Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 v středočeské vesnici Hrusice, která se nachází nedaleko Prahy.

Jeho otcem byl Josef Lada (1847 – 1904) a matkou Alžběta, rozená Janovská (1843–1912). Měl ještě tři sourozence – bratra Františka(1870–1929), sestru Antonií (1877–1900) a sestru Marii (1881–1954). Vyrůstal v chudé rodinně venkovského řemeslníka v domě č.p 15. Otec se vyučil ševcem a toto řemeslo také v Hrusících provozoval. Mimo to také měli malé hospodářství, které sloužilo převážně pro vlastní obživu.

Lada začal kreslit ještě dříve, než se naučil psát, a tak po ukončení školní docházky (30. dubna 1901) bylo pro jeho kreslířské umění rozhodnuto, že se vyučí malířem pokojů a divadelních dekorací u p. Petránka na Královských Vinohradech. Po měsíci ale odtud odchází a v roce 1902 nastupuje v Praze do učení na knihaře – zlatiče u Karáska, jehož dílna se nacházela na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí. Výuční list Josef Lada obdržel 30. září 1905.

V tento čas navštěvuje večerní kurzy kreslení na pražské UMPRUM u prof. A. Jakesche. Nakonec je v roce 1906 přijat i na denní studium a stane se žákem prof. E. Dítěte a prof. Hofbauera. Po roce na vlastní žádost školu opouští a věnuje se samostatné výtvarné činnosti.

V roce 1905 se seznámil s Hanou Budějickou, se kterou se oženil 18. června 1923 na pražské radnici. Za svědky jim byli spisovatelé MUDr. František Skácelík a Karel Vika. Manželům Ladovým se narodily dvě dcery – Alena (1925–1992) a Eva (1928–1945). Od roku 1925 bydleli v domě na Praze 2 v Ohradní ulici (dnes Ladova ulice), kde měl Josef Lada i svoji pracovnu. Téhož roku se stal redaktorem nedělní přílohy Českého       slova Kvítko z čertovy zahrádky a v redakci zůstal pracovat až do roku 1940. Poté se zaměřil více na volnou tvorbu, kdežto kreslení karikatur do novin a časopisů omezil na minimum. Od roku 1924 se pravidelně vracel do svých rodných Hrusic. Zde trávil se svou rodinou každoroční pracovní léta, která vyvrcholila v roce 1930 rozhodnutím o zakoupení pozemku na stavbu domu.

Ladův výtvarný projev, který je založen na pozorování a vynikající paměti, je svérázný a osobitý. Snad každý pozná na první pohled Ladovu tvorbu. V jeho kresbách ožívá malířovo dětství a rodná vesnice se skromným životem řemeslníků a domkařů, kde čas plyne od jara do zimy mezi prací a drobnými radostmi. Z výtvarných technik používal nejraději kresbu, kvaš a temperu. Jeho doménou byla dětská ilustrace, ale nebránil se ani ilustrovat knihy pro dospělé. Umělcův všestranný talent se projevil i v písemné podobě. Sám napsal a ilustroval řadu knih, z nichž nejznámější je Kocour Mikeš. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem. Zemřel 14. prosince 1957 Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Za svůj dlouhý a plodný život vytvořil víc než 15 000 černobílých a barevných ilustrací, z nichž nejpopulárnější jsou ilustrace K osudům dobrého vojáka Švejka. Z volné tvorby nám zanechal přes 550 obrazů. Jeho oblíbenými figurami byl vodník či ponocný. Úplným fenoménem je spojení dvou slov, a to Ladova zima. Jeho dílo je zastoupeno nejen v soukromých, ale i ve veřejných sbírkách, jako je Památník národního písemnictví, Národní galerie Praha, Muzeum umění Olomouc, Oblastní muzeum Praha-východ a jiné. Přispíval do časopisů (Máj, Rašple, Kopřivy, Chuďas, Humoristické listy, Karikatury, …) a novin, ilustroval hudebniny, vytvářel kalendáře, plakáty či ex libris.

Byl autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám. Mezi první patřil Strakonický Dudák od Josefa Kajetána Tyla, hraný v roce 1930 v Národním divadle Praha. Naproti tomu posledním počinem byly návrhy pro Dvořákovu operu Čert a Káča, která nebyla bohužel realizována. Oslovila ho i kinematografie. Ještě za jeho života vznikly kupříkladu animovaný film Říkadla (hudba Leoš Janáček, režie Eduard Hofman), loutkový film Osudy dobrého vojáka Švejka (scénář a režie Jiří Trnka) nebo hraný film Hrátky s čertem (režie Josef Mach). O Josefu Ladovi bylo napsáno přes 14 monografií nebo vzpomínkových knih, realizovalo se více než 70 samostatných a mnoho kolektivních výstav jeho děl.

I. Všeobecná ustanovení

1. Tento návštěvní a provozní řád je bezvýhradně závazný pro všechny návštěvníky a uživatele zahrady.

2. Škody způsobené návštěvníky zahrady porušením jednotlivých ustanovení tohoto návštěvního a provozního řádu či jiným konáním, jež má za důsledek vznik škody v zahradách budou vymáhány v souladu s platným řádem České republiky.

II. Návštěvní doba zahrady

1. Návštěvní doba zahrady se řídí otvírací dobou památníku.

2. Za nepříznivého počasí či jiných okolností může být z bezpečnostních důvodů omezen úplně či částečně pohyb na zahradě.

3. Veškeré prostory zahrady jsou přístupné pouze na vlastní nebezpečí.

III. Práva a povinnosti návštěvníků a uživatelů zahrady

1. V zahradě není návštěvníkům povoleno:

1.1 Vstupovat do porostů, vymezených částí trávníků či pěstebních ploch.

1.2 Jakkoliv poškozovat objekty a technická zařízení.

1.3 Jakkoliv znečišťovat porosty a volně stojící plastiky.

1.4 Používat volné plastiky jako hrací prvky, lézt na ně a poškozovat je.

1.5 Zhotovovat fotografie a filmové záběry pro komerční využití bez povolení správy památníku-zahrady.

1.6 Vodit do zahrady zvířata, zejména psy.

1.7 Rozdělávání ohně v ohništi bez předchozí dohody se správcem zahrady.

1.8 Kouřit a odhazovat odpadky.

1.9 Vstupovat do areálu pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek.

1.10 Nechat děti bez dozoru dospělých.

Návštěvní a provozní řád zahrady si můžete stáhnout zde (pdf, 131 kB).

I. Návštěvní doba

1. Objekt je přístupný leden až prosinec od 9.00 do 16.30 hodin mimo pondělí a úterý.

2. Polední přestávka je od 12,00 do 12,30 hodin.

3. Prohlídka objektu trvá přibližně 30 minut, v případě využití vzdělávacího programu je délka prohlídky 45 minut.

4. Středa až pátek začínají prohlídky každou celou hodinu, sobota neděle jsou prohlídky po půlhodinách.

5. Návštěva objektu mimo stanovenou návštěvní dobu je možná pouze po předchozí dohodě se správou památníku.

II. Vstupné

1. Za prohlídku zpřístupněných částí památníku se platí vstupné předem.

2. Zakoupením vstupenky se návštěvník zavazuje respektovat návštěvní řád a pokyny zaměstnanců památníku.

III. Prohlídka objektu

1. Interval mezi jednotlivými prohlídkami určuje pracovník památníku a je limitován provozními podmínkami objektu a bezpečností návštěvníků.

2. Prohlídka se koná za vedení průvodce.

3. Děti ve věku do 15 let mají do památníku povolen vstup jen v doprovodu dospělých, kteří odpovídají za soulad jejich chování s požadavky návštěvního řádu.

4. Návštěvníci jsou povinni dbát zvýšené opatrnosti: zvláště na schodištích, v prostorách se zúženým a sníženým profilem, chůzí po nerovném a kluzkém povrchu, dodržovat zásady ochrany zdraví a osobní bezpečnosti.

5. Při vzniku nepředvídatelných událostí (např. požár) se bezpodmínečně řídit pokyny průvodců.

IV. Ochrana a bezpečnost

1. Návštěvníci jsou povinni uposlechnout pokynů pracovníků památníku. Při neuposlechnutí pokynu nebo příkazu vydaného v zájmu bezpečnosti návštěvníků, ochrany objektu a vystavených předmětů, bude návštěvník z objektu vykázán bez náhrady vstupného a jeho povinností je objekt neprodleně opustit.

2. Osobám důvodně podezřelým z opilosti či požití drog je přístup do objektu zakázán.

3. Návštěvníci nesmí vstupovat do expozice se zavazadly, deštníky, kabelami, zbraněmi a živými zvířaty.

4. Vstup do památníku není povolen návštěvníkům v silně znečištěném, nedostatečném nebo nevhodném oděvu.

5. V okamžiku zjištění ztráty či poškození vystavených předmětů během prohlídky jsou všichni návštěvníci, kteří se v tu dobu nacházejí v prostorách památníku, povinni podrobit se veškerým bezpečnostním opatřením (případně i osobní prohlídce, provedené příslušníky Policie ČR).

6. V expozici památníku či případně dalších vyznačených prostorách je fotografování, filmování a pořizování jiné dokumentace pro komerční účely zakázáno. Výjimku povoluje na základě písemné žádosti správa památníku.

7. Je zakázáno jakkoli poškozovat a ohrožovat objekt, vystavené předměty, zahradu i jiný majetek v areálu památníku. Zejména je zakázáno:

7.1 Dotýkat se stěn a vystavených předmětů, psát nebo malovat po zdech a stěnách, rýt do nich nebo je jakkoli poškozovat.

7.2 Opouštět vymezenou trasu a vzdalovat se při výkladu od průvodce a prováděné skupiny.

7.3 Rušit hlukem (hovorem, hudbou, zpěvem, používáním mobilních telefonů a audiopřístrojů, hlasitými projevy a podobnou činností) výklad průvodce. Nedodržení této podmínky může být důvodem k vykázání z prohlídky bez náhrady vstupného.

7.4 Kouřit v prostorách celého objektu, manipulovat s otevřeným ohněm a světlem v celém areálu objektu.

7.5 Jíst, pít a žvýkat žvýkačky v interiéru, vstupovat do něj se zmrzlinou, nápoji atd.

7.6 Vstup se zvířaty do expozic je zakázán.

VI. Závěrečná ustanovení

1. Přání, pochvaly, stížnosti a připomínky mohou návštěvníci uplatnit písemně přímo na objektu do knihy návštěv. Kromě toho má návštěvník možnost obrátit se ústně, písemně či telefonicky na vedení Oblastního muzea Praha-východ, p.o.

2. Za porušení návštěvního řádu a za způsobené škody odpovídá návštěvník správě památníku.

3. Výjimku z návštěvního řádu může ve zdůvodněných případech povolit správa památníku.

Návštěvní řád si můžete stáhnout zde (pdf, 139 kB).